Recenze hry Název hry : Bioshock 2 Žánr hry :Akční Výrobce : Rocksteady Studios Autor recenze : Martin Mokráš Hodnocení hry : 85 %

První BioShock vyšel už před dlouhými třemi lety, a ve své době přinesl svěží vítr do jinak klidných vod FPS her. Je takový Bioshock 2: Sea of Dreams? Přináší něco nového nebo jde jen o obyčejnou kopii prvního dílu, která nenabízí žádné novinky a nudí? To zjistíte, když si přečtete naši recenzi.

V druhém díle, tohoto podvodního dobrodružství, se nečekaně ocitnete v roli Big Daddyho, kterému byla odebrána jeho Little Sister. Pro vás tak začíná cesta po Rapture za nalezení své Little Sister. Ta už stihla pořádně vyrůst, takže už vlastně není tou malou sestřičkou, ale stala se z ní Velká sestra tzv. Big Sister. Vaše Big Sister není v Rapture jediná. V útrobách města se jich nachází více a setkání s nimi není příjemná záležitost. Souboje s nimi nejsou zrovna nejlehčí a kolikrát, tak zaberou delší dobu. Může se zdát, že pokud hrajete za Big Daddyho, tak by vám podobný souboj neměl dělat sebemenší potíže. Kéž by tomu tak bylo, ale není. Big Daddy, za kterého hrajete, je totiž tím úplně prvním vyrobeným prototypem. A ačkoliv, tak má několik výhod, jako například schopnost souběžně používat plazmidy a střelné zbraně, není zrovna dvakrát odolný.

Ti pozornější z vás si jistě všimli, že jsem se v předchozí větě zmínil o možnosti používat zároveň plazmidy a střelné zbraně. To, jak asi většina z vás ví, nebylo v prvním díle možné. Jedná se tak o zajímavou novinku, kterou během hry nejednou oceníte. Zbraňový arzenál, jímž váš Big Daddy disponuje, není největší, ale plně dostačuje. Ke slovu se kromě oblíbených plazmidů dostanou, pušky, samopaly či obří a nepřátelům hrůzu nahánějící vrták, o kterém jste si mohli v prvním BioShocku nechat jen zdát.

Účinky těchto zbraní si vyzkoušíte na svých nepřátelích, mezi jež nepatří pouze obávaná Big Sister, ale i jakýsi velký, zmutovaný a pořádně silný chlápek, který po vás při souboji hodí ten největší a nejtěžší předmět, jaký se mu dostane do rukou a ani se při tom nezapotí. Pak už tu jsou obyčejní Splisteři. Jednou za čas narazíte i na jiného Big Daddyho. V momentě, kdy se oba Velcí taťkové spatří, zahoří v jejich srdcích nevídaná láska a padnou si kolem krku. A vy se pak jen kocháte těmi krásnými chvílemi. Ne, kecám, to byl jen pokus o vtip. Pokud tedy potkáte jiného Big Daddyho, a úspěšně jej zneškodníte, můžete si poté adoptovat jeho malou sestřičku. Ta vás poté ochotně dovede na místa, kde je největší koncentrace látky Adam, kterou sama odebere z mrtvých těl. Ve chvíli, kdy bude vaše malá odebírat Adam, se na ni sesype hromada nepřátel a vy ji od nich budete pomoci svých zbraní muset ubránit, jinak o sestřičku přijdete. Pokud si chcete ušetřit tyto leckdy krušné chvilky, tak můžete chuděrku malou sestřičku zabít a získat tak Adam podstatně rychleji, ale v mnohem menším množství. Pro jakou variantu se rozhodnete, záleží jen na vás. Takovýchto morálních rozhodnutí na vás ve hře čeká hned několik, ale ať se rozhodnete jakkoliv, tak to v konečném důsledku má pramalý vliv na to, jak se bude celá hra dále odvíjet.

Autoři z 2K Marin nám ještě před vydáním hry slibovali, že nás čekají úchvatné procházky po mořském dně, které si zamilujeme. Tento slib však dodrželi jen částečně. Opravdu se čas od času procházíte pod mořskou hladinou, ale není to takové terno, jaké tvůrci slíbili. Jde totiž jen o obyčejné a nezáživné chození ve slané vodě, kde vás jednou za čas něco zaujme a tím to končí. Sliboval jsem si od toho trochu více.

Co se hratelnosti týče, je to s ní o trochu lepší než v prvním díle. Samotné grafické zpracování je ve stylu Art deco. Art deco je mix několika stylů a byl velice často používán ve 20. a 30. letech dvacátého století. Toto zpracování velmi dobře umocňuje atmosféru celé hry. K žádným zásadním grafickým vylepšením a změnám však nedošlo. Jednoduše proto, že to nebylo zapotřebí.

Grafický háv není to jediné, co se mi na hře líbí. Velice povedený je také příběh, který je alespoň na mě trochu komplikovaný a hráčům, kteří nehráli původní hru byl mohlo zorientování se v něm chvíli trvat a rovněž jim utečou některé narážky a souvislosti s prvním dílem. Nicméně patří ke skupině těch lepších herních příběhů za což má u mne scénárista i hra plusové body.

Pochvalu si rovněž zaslouží zvukové zpracování a dobová hudba, kterou budete při vašich toulkách po Rapture poslouchat. Protože se mi dobová hudba ve hře opravdu moc líbila, tak jsem si dokonce pořídil soundtrack.

Souhrn : I přesto, že jsem se hraním BioShock 2: Sea of Dreams pěkně zabavil a hra se povedla, tak nejde o tak velký zážitek, jaký jsem mě z hraní prvního dílu. Hra je sice doplněna o několik novinek, jako hackování, souběžné používání plazmidů a zbraní nebo o možnost adopce sestřičky, ale ani tak se nemohu ubránit dojmu, že šlo udělat hru ještě lepší. Prostě hře ještě něco chybí, ale nevím co. I tak vám musím druhý BioShock doporučit.

85% ze 100%

Klady : Hraní za Big Daddyho, možnost adopce Little Sister, příběh, hudba a styl Art deco.

Zápory : Málo inovací, přílišná podobnost lokací s prvním dílem, nepovedené podmořské pasáže.